Historie

Zdenkov, ves novějšího původu (17. století) po zakladateli Zdenkovi tak nazvaná, leží na silnici z Telče do Želetavy na jihovýchod 41/2 km od okresního města vzdálena, na mírném svahu horské planiny; jest politickou i katastrální obcí o 37 topogr. číslech, z nichž samota Votvrň (mlýn a hájenka č. 32., 33. a 36.). Obyvatel napočítáno 212, kdežto roku 1870 napočítáno jich 233 ve 36 číslech. Pozemky měří 401,56 ha (pole 216, louky 59, zahrady 1, pastviny 13, lesy 96, rybníky 4 ha). Nade vsi dvůr, k panství Želetavskému náležející.

Obec jest přifařena i přiškolena do Krásonic. (3 km.)

Z rodin nejdéle udržely se na domě: Kolář, Tupý, Šaman, Bartoň.

Jména tratí polních: v Lazích (Lazice), Bažantnice, Kopce, Vostrážka, Padělky, Martinec, Stošice, u Prokopa, u Sv. Anny, Závětice, u Vsi, Holý kopec, v Pahorku.

Majetkem obce jest chudobinec a necelé 2 ha pozemků. Singularisté (12 sousedů) mají 3,43 ha polí a 20 sousedů mají do spolku 2,28 ha luk knihovně připsaných. Jest tu hostinec; z řemeslníků obuvník, krejčí, tesař a 4 zedníci.

Když r. 1650 Zdeněk Matyášovský z Matyášovic, majetník Krásonic, se rozhodl, statek tento prodati, tu usmyslil si oddělením oněch tratí, jež byly při Krásonicich ze zaniklých vsí Martinic a Budějoviček, Stojšíc a Votvrně zříditi menší zcelený stateček. Provedl myšlenku svou tím, že r. 1650-1653 na návrší prostřed těchto svých lánů vystavěl rytířské sídlo (zámeček) se vsí zcela novou, jíž po sobě Zdenkovem nazval.1)

Před r. 1655 opravil starou o samotě stojící (byla již r. 1629) kapli sv. Magdaleny a založil při ní druhou novou osadu. I měl tedy sídlem novou tvrz, dvě vsi, mlýn „Votvrň“, měl poddané i stálé platy. Píše sám pan Zdeněk, že má mimo 4 nově vystavené, ale pusté (neosazené) domy na Zdenkově 5 poddaných, ve Sv. Magdaléně 3. Na ně, jakožto z gruntu založené poddané může vrchnost dědičná stálých platů na penězích, slepicích, vejcích, husách i předivu podle libosti a náležité slušnosti uložiti. Letos (1653) na každého z těch 8 usedlých uložiti chci po 15 gr., slepice 2, vajec 30, přediva 3 libry. - Při dvoře Zdenkově se na zimu vysévati může pšenice 45 měr, z každé míry počítaje po 5 měrách počítaje 225 měr, z čehož srazí se semeno 45 m., na slady 90 měr, mlatcům šestnáctá míra 14 m., sládkovi a ovčákovi, čeledi dvorské i žencům 6 měr, zůstane ku prodeji 70 měr, každou po 15 gr. počítajíc činí 35 R.“

Od založení svého má Zdenkov, zapisovaný a odhadovaný vždy jako zvláštní statek o sobě, stejné majitele jako Krásonice. (viz Krásonice.)

Ještě r. 1672 připomíná se na Zdenkově pivovar.

Zajímavo jest, že r. 1729 majetník Krist. Jan Matheides ze Závětic napodobil zakladatele Zdenkova a nedaleko odtud založil opět novou ves Závětice (vedle rybníka „u Prokopa“), jež pouze do r. 1749 trvala. Vykládá se, že sloužila ves v posled jen za skrýši zlodějům, („U čtyř zlodějů a jednoho hlídače“) a pro neplechy stálé posléze osadníci přinuceni jednak do Krásonic, jednak na Zdenkov se přestěhovati.

Ve vsi Sv. Magdaleně (kaple r. 1769 obnovena) zůstaly r. 1771 jen dvě chalupy, jež r. 1848 zbořeny.

Když r. 1817 na Zdenkově dvůr hospodářský obnovovali a rozšiřovali, tu stržen byl „zámeček“ zcela i ponechána jen po náležité opravě stará kaple Navštívení Panny Marie, aby tu osadníci pobožnost konali. R. 1834 obnoveno i dovolení, aby tu opět
(jako již 1672) mše sloužena býti mohla.

Tehdy zazděn v průčelí zdi dvorní pamětní kámen se znaky zakladatele Zdenkova a manželky jeho;2) nápis na kamenu: „Zdenko Mathyassowsky de Mathiassowitz, Catharina Baronissa ab Hoditz excisis in hoc loco aedificato pago Mariae Magdalenae ibidemque templo restaurato postremo hoc parvum castellum a primis fundamentis erectum anno Dmni 1655.“ (Zdenko Mathyašovský, Kateřina, baronka z Hodic dali vytesati v tomto místě po založení vesnice a opravení kostela Maří Magdalény tamtéž. Na konec tato malá tvrz od základů byla postavena léta
Páně 1655.)

Na druhém kameni čteme, že dvůr požárem v noci ze dne 28. na 29. dubna 1816 zničen a v letech 1816-1818 nově vystaven byl.

Po požáru roku 1904 dvůr částečně přestavěn. Zánik čtyř blízkých vsí, z nichž Martinice často se v Deskách brněnských jmenují (Ivan z Martinic r. 1354, Albrecht r. 1401, Jindřich r. 1411) sluší buď válce husitské, nebo spíše ještě válce Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem r. 1468 na vrub připočísti.

Ještě roku 1447 bohatým byl Jan z Martinic, drže zboží v Krásonicích, Stoješicích, Nevcehli, les „Pahorek“ u Říše; ale již r. 1464 zánik rodině nadcházel: toho roku Ludmila z Martinic pohnala Mikuláše z Martinic, že drží ves Martinice, pustý dvůr
Stošice a rybník Krásonický.

Martinice stály v místech, kde Zdenkovští „Pastýřská louka“ říkají, Budějovičky u pěšiny, kudy se z Krásonic ke Sv. Magdaleně
chodí. Trať polní jméno Budějovičky zachovala dosud. Poblíž jsou Svojšice (Stošice); při potoku Roseckém Otvorny (Votvrň).

Vlastivěda moravská, II. Místopis. 1913